800 let stigmat svatého Františka z Assisi

Příští pátek budeme slavit svátek svatého Františka z Assisi, jednoho z nejznámějších světců. Ale kromě jeho svátku na začátku října si zároveň nyní v září připomínáme osmisté jubileum jeho přijetí stigmat. Podobně jako jsme si o Vánocích připomínali osm set let od jeho vytvoření prvního Betléma, této tradice, která nás doprovází až do dnešních dnů.

Nyní trochu připomenu okolnosti této významné události ve Františkově životě. Františkovi zbývají ještě dva roky života, když se vydává na horu Verna, kam se každý rok na konci srpna uchyluje do ústraní, aby tam prožil čtyřicetidenní období půstu a modliteb. V této době se k jeho řeholnímu společenství již přidalo více než tisíc bratří. Bohužel tento nárůst františkánů vedl i k tomu, že Františkův ideál radikální chudoby není všemi bratry naplňován tak, jak by si František představoval, což je pro něj určitým zklamáním. Také se před nedávnem vrátil ze své cesty do Egypta, kde navštívil Sultána a zástupce křižáků, aby s nimi jednal o míru ve Svaté zemi. Zatímco Sultán s jeho návrhy souhlasil, křižáci ho odmítli, a tak křižácké krveprolití  ve Svaté zemi pokračovalo dál. To byl zdroj dalšího Františkova velkého zklamání. Navíc se z této daleké a náročné cesty vrací s podlomeným zdravím, hlavně s těžkým zánětem očí, který nakonec povede k úplné ztrátě jeho zraku.

A tak v tomto stavu se František uchyluje na horu Verna k čtyřicetidennímu půstu v hluboké modlitbě. A 17. září 1224 má pak vidění ukřižovaného anděla, který mu předává pět ran Kristových - stigmata, která se budou na Františkově těle ukazovat až do konce jeho života. On sám je vždycky schovával a nevystavoval je na odiv lidem. S pokorou přijal tuto pečeť Kristova umučení, která byla potvrzením jeho celkového odevzdání se Bohu. A právě následkem tohoto zážitku sepsal 

CHVÁLY BOHA NEJVYŠŠÍHO

Tyto Chvály jsou zachovány v rukopise, který napsal sám František pro bratra Lva, a ten k nim připsal: »…Po vtisknutí Kristových ran na svém těle složil tyto chvály… napsal je vlastní rukou, a tak děkoval Pánu za dobrodiní, která mu prokázal.«


Ty jsi svatý Pán, jen ty jsi Bůh, jenž dělá zázraky.
Ty jsi silný.
Ty jsi veliký.
Tys nejvyšší.
Tys všemocný král, Otče svatý, Králi nebe i země.
Tys trojí a jediný, Pán a Bůh, všechno dobro.
Ty jsi dobro, všechno dobro, nejvyšší dobro, Pán a Bůh, živý a pravý.
Tys láska a milování.
Ty jsi moudrost.
Tys pokora.
Tys trpělivost a krása.
Tys jistota.
Ty jsi pokoj.
Tys radost a veselí.
Ty jsi spravedlnost a mírnost.
Tys všechno bohatství, které potřebujeme.
Tys laskavost.
Tys ochránce.
Ty jsi strážce a obhájce.
Ty jsi síla.
Tys osvěžení.
Tys naše naděje.
Tys naše víra.
Tys naše láska.
Tys naše velká sladkost.
Tys náš věčný život, veliký a podivuhodný Pán,
všemohoucí Bůh, milosrdný Spasitel.

Kéž jsou slova této hluboké modlitby povzbuzením a inspirací pro náš vlastní život. Když si uvědomíme, že je František sepsal ve chvíli velké životní krize, kdy prožívat přetěžké zkoušky, jeho odpovědí na to všechno byla chvála Boha. A tak si každý z nás může položit otázku, jak já reaguji, jak se já chovám, když je mi ouzko, když na mě dopadnou těžkosti a nesnáze života?