Jan 15,9-17
O lásce se mluví mnoho. Je předmětem nesčíslného počtu písní, románů, filmů. Přesto však není lehké říci, co se láskou rozumí. Podle Platóna je člověk tak velký, jak velká je jeho láska.
Pro lásku jsou v řečtině, kterou byla sepsána evangelia, dva výrazy - eros = lidská, agapé = Boží. První je touha něco nebo někoho mít. Druhá je láska Boží, která se sebedaruje. Kristus proto napomíná učedníky, aby zůstali v JEHO lásce, v té která je schopná oběti a nečeká zde na zemi odplatu. To je ovšem možné jen ve spojení s ním samým.
Jistě znáte lidi, kteří trpí tím, že se nemají navzájem dost rádi. A lámali jste si někdy hlavu s tím, jak to udělat, aby mezi lidmi bylo více lásky? To jsou jistě ušlechtilé úvahy, pochopitelné, ale mnohdy nic platné. Pokusme se ve světle dnešního evangelia podívat jiným směrem, který bude jistě užitečný, ale který nemusí být, bohužel, pro každého příjemný. Zeptejme se prostě, co mám udělat já, abych splnil svou část Ježíšova příkazu "milujte se navzájem"?! Na prvý pohled se zdá, že se k tomu musím rozhodnout, prostě chtít, a ono už to půjde. Asi všichni víme, že tak jednoduché to není, řadu lidí je nám prostě velmi těžko milovat. Takže další možnost: budu čekat, až druzí začnou milovat mne, nebo se budu vymlouvat na to, že mne druzí dost nemilují. Může to být sice stížnost oprávněná, ale k nápravě mého vlastního postoje ani ke změně postoje druhých to samozřejmě nevede.
Co ale říká evangelium? Především to, že si nás Ježíš sám zamiloval. "Jako Otec miloval mne, tak jsem miloval vás." Ježíš neříká tato slova lidem dokonalým, ale těm, kteří se rozhodli být jeho učedníky. To slovo tedy má každý z nás vztáhnout na sebe. A dále se v evangeliu říká to, co jsem již zmiňoval: "Zůstaňte v mé lásce". To je něco, co člověk potřebuje objevit. Toto "zůstávání" je postoj víry, není to velký lidský výkon, ke kterému bychom se odhodlali. Ježíšova láska je prostě skutečnost, která tu stále je a se kterou se máme naučit stále počítat. V čem spočívá? Především v tom, že Ježíš pro nás stále chce naplnění celého našeho života. Tedy to, abychom dospěli k Bohu - Otci jako k cíli svého života. A dále spočívá v tom, že Ježíš nás nechce na žádném úseku naší životní cesty opustit. To neznamená, že se nám vše podaří a že nás nebude nic bolet atd. To znamená, že i když se nám leccos nepodaří nebo když bude to nebo ono pro nás bolestivé, bude Ježíš stále v tom všem přítomen. Ve všem - i ve smrti. A to znamená záchranu, i tu konečnou. Jestliže člověk opravdu na této skutečnosti Ježíšovy lásky k nám staví svůj život, své životní jistoty, potom stojí pevně - a potom má také možnost být trvalým dárcem. Ježíšův nárok je vysoký: "Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele." Milovat druhé opravdu znamená dávat ze svého života - svůj čas, svou energii - dávat svůj život. Čerpáme-li ale sami pro sebe z Ježíšovy lásky jako z trvalého zdroje, je to možné naplňovat, i když to není lehké. Protože, není důležité, kolik toho uděláme, ale kolik lásky této naší práci věnujeme. Práce bez lásky je chudá a někdy dokonce úplně zbytečná, stejně tak jako víra bez lásky není možná, jak to jasně vyjádřil evangelista Jan ve svém listu: „Kdo nemiluje, nepoznal Boha, protože Bůh je láska.“
