Mk 16,15-20

Když čteme nějaký příběh, tak na konci se tento příběh většinou uzavírá. Ne tak je tomu u evangelia, tam na konci evangelia naopak začíná nový příběh, který se uzavře až na konci lidské historie.

Po Ježíšově vzkříšení se jedenáct učedníků vrátilo do Galileje - vrátili se domů, kde s Ježíšem strávili 3 roky svého života. To v nich určitě vyvolává vzpomínky na to všechno, co se nedávno odehrálo v Jeruzalémě. Přišli o svého dvanáctého druha, o Jidáše, ani Ježíš nedokázal zabránit jeho zradě. A nejváženější z nich, Petr, Ježíše třikrát zapřel. 

A do tohoto jejich otřeseného společenství přichází vzkříšený Ježíš s výzvou: Jděte do celého světa a hlásejte evangelium všemu tvorstvu! Je to vlastně taková výzva ke globalizaci Ježíšova učení. To nám ukazuje, že globalizace, o které se dnes tolik mluví, není vlastně ničím novým. 

Jít do celého světa znamená ovšem nejenom pohyb ve smyslu fyzickém, ale také duchovním, aby vyšli ze svých tradičních zvyklostí a přesvědčení, aby se dokázali přiblížit všem národům, i těm úplně cizím s úplně jinými tradicemi. Mají za sebou nechat svůj malý palestinský svět a jít do světa ne šířit své náboženské zvyklosti a tradice, ale Ježíšovo učení, evangelium - Ježíšovu radostnou zvěst. A tímto misijním úsilím se pak katolická církev stává defacto prvním globálním hráčem v historii. 

Tato misijní výzva platí i nám: Hlásejte evangelium! Nejde o to obracet někoho na víru, to po nás nikdo nechce! Ježíš říká jasně: Hlásej věrně evangelium. Obracet, měnit něčí srdce, to není náš úkol, to dělá Duch Svatý, my máme jenom plnit naši část tohoto společného úkolu. Důvěřujme síle působení Ducha svatého, nesnažme se ho nahrazovat, protože to většinou vede k fiasku. My máme našimi životy svědčit o evangeliu, tedy o tom, že Bůh miluje všechny bez výhrad. Máme tak činit příkladem našeho života - krásnými skutky, krásným životem, který může přitáhnout druhé lidi k Bohu. 

Jako křesťané, jako stále největší duchovní rodina na této zemi, zde máme obrovskou zodpovědnost. Křesťanství může být a má být nezastupitelným prvkem v pestré mozaice světa. Ale může to být jen křesťanství myšlenkově a duchovně hluboké, ne povrchně fanatické. Jsme svědky toho, že lidé, kteří se snaží vnášet do světa násilí a nenávist, k tomu zneužívají náboženské symboly. A je jedno, jestli to tito političtí obchodníci se strachem dělají ve jménu Aláha nebo Hospodina. Nejlepší obranou před těmito demagogy je hluboká víra. Víra, která uzdravuje a přináší lásku všude tam, kde je jí třeba. Protože láska je jediná síla, která sjednocuje, aniž by ničila. A tak se snažme být nositeli této Ježíšovy lásky v dnešním světě, snažme se o autentický hluboký duchovní život. Protože jak to již před mnoha lety prorokoval jeden z nejvýznamnějších teologů 20. století Karl Rahner: „Křesťan 21. století bude buď mystik, nebo nebude vůbec!“