Mk 4,26-34
Žijeme v době nejistoty, události, které nás obklopují, námi někdy otřásají, jak na osobní rovině, tak i na té celospolečenské. Každý jsme asi prodělali tu zkušenost, že jsme si něco naplánovali, ale pak to dopadlo úplně jinak. Události se zkrátka nedějí podle našich představ a v této naší současné době to vnímáme ještě silněji, než kdykoliv předtím. Některé lidi tyto zkušenosti, že nemáme všechno pod kontrolou, vedou k většímu přimknutí se k věcem duchovním. Zamýšlí se nad svým vnitřním životem, nad svým vnitřním růstem. Člověk si pak může snadno položit otázku: tolikrát jsem poslouchal evangelium, ale jsem stále ten stejný, čím to je? Chodím každou neděli na mši svatou a zdá se mi, že to se mnou nic nedělá. Tak jsem se modlila se svými dětmi a ony dnes nechodí se svými rodinami do kostela, proč? Je to moje vina nebo proč to tak dopadlo? Odpověď na tyto a podobné otázky můžeme najít v dnešním úryvku z evangelia, který je o tom, že máme respektovat čas zrání a růstu tak, jak je dán.
Když se podíváme přímo na ten dnešní úryvek, tak si uvědomíme, že Ježíš, když mluví o těchto věcech, nepoužívá náboženskou symboliku, žádné posvátné obrazy, ale čerpá ze zcela jednoduchých prostých věcí každodenního života. Zjišťujeme, že Ježíš byl velmi citlivým pozorovatelem života a dokázal nad ním žasnout.
Boží království je podobné člověku, který zaseje do země semeno. - Boží království není někde v nebi, je tady. Zároveň je také jasné, že semeno může zasévat jenom ten, kdo mu věří, že z něho může něco být. Je chyba posuzovat růst semena momentálním bezprostředním efektem, protože život je růst, život je proces. Je proto potřeba trpělivost a je potřebná víra v Boží moc, i když nevidíme ihned výsledek. A tak jako semeno potřebuje svůj čas, tak i Ježíšovo poselství potřebuje čas, než přinese ovoce. Tak jako sazeč udělal svou práci, když zasel, a pak musí ustoupit a nechat semeno, aby se uchytilo, tak i my potřebujeme víru a důvěru v životodárnost dobré zvěsti, potřebujeme důvěřovat semenu evangelia, které když jsme zasadili v druhém člověku, tak jsme udělali vše, co jsme měli.
Ať spí, nebo je vzhůru, ve dne i v noci, semeno klíčí a roste, on ani neví jak. - Co se děje se semenem, nezáleží na tom, kdo ho zasel. Tuto skutečnost je důležité, aby si každý z nás uvědomil. Prosme proto společně při této mši svaté o dar důvěry a trpělivosti, abychom důvěřovali v Boží prozřetelnost a byli trpěliví, protože čas Boží tiká jiným rytmem, než ten náš lidský.
