Mk 4,35-41

Když se snažíme porozumět dnešnímu úryvku z evangelia, tak si v první řadě musíme uvědomit, že evangelista Marek nám nevypráví nějaký dobrodružný zážitek s Ježíšem, ale že nám předkládá biblický obraz, který nám má sdělit něco zásadního o duchovním životě. Ve skutečnosti se totiž Ježíš se svými učedníky plavil jen kousek cesty po jezeře, na němž nemohlo dojít k nějaké bouři, která by je mohla reálně ohrožovat. Je proto důležité, abychom si uvědomili, že před sebou nemáme stránku z novin, ale stránku z učebnice duchovního života, a podle toho se ji snažili také rozšifrovat pro naši dnešní situaci. 

Příběh se odehrává na konci dne, což přeneseně znamená na konci Ježíšova pozemského života. A když Ježíš vyzývá své učedníky: Přeplavme se na druhý břeh!, ukazuje tím směr, kterým mají šířit jeho učení. Tedy směrem k pohanům, kteří obývali tuto oblast, v níž se Ježíš pohyboval, narozdíl od jižní části pod Genezaretským jezerem, která byla obydlena výlučně Židy. Klade tím na své učedníky těžké poslání, protože pohanský svět je neklidný jako rozbouřené vody jezera, to je ta bouře, kterou má evangelista na mysli. A v tom se můžeme najít i my, žijící v naší současné post-křesťanské společnosti, která má sice ve svém základu křesťanství, ale na povrchu už to není téměř vůbec znát. A i naše společnost se vyznačuje neklidnou rozbouřeností, která v nás probouzí strach, jaký měli i apoštolové. 

Podle Ježíšových slov, která zaznívají na konci dnešního úryvku: Proč se bojíte? Pořád ještě nemáte víru?, vidíme, že Ježíš klade strach do souvislosti s vírou. Strach je vždycky znamením slabé víry. Snažme se ale lépe porozumět, jak to s tím strachem vlastně je… Učedníci udělali to jediné, co je mohlo zachránit, utekli se k Ježíšovi. Ale to je přece známka víry, ne? Proč je Ježíš pokáral? Zachovali se správně, nebo ne? Ano i ne. Ano - protože se utekli ke Kristu. Ne - protože se nechali pohltit strachem. Paradoxně… vody nepohltily loďku, ale strach pohltil učedníky! Naštěstí ne tak úplně. Oni se totiž nenechali zcela ochromit, protože našli sílu k činu. Jejich víra byla částečně ochromená (proto výtka ještě nemáte víru?), ale ne tak úplně (jinak by se vůbec neobrátili na Krista).

I my někdy prožíváme chvíle, kdy nám teče do bot. Životní drama chystá každému z nás "extrémní situace", kdy můžeme podlehnout vodám, anebo zvítězit nad valícím se mořem. Tyto extrémní situace jsou velmi cenné. Ukazují totiž, co je ve skutečnosti v nás, v našem nitru, někdy třeba i hluboko zasuté.

A tak je dobré ten dnešní příběh využít k tomu, aby si každý z nás položil otázku, jak já reaguji tváří v tvář nebezpečí či neklidu v mém životě? A když dostanu strach, nechám se jím paralizovat, anebo se obrátím na toho, komu mohu zcela a bezpodmínečně důvěřovat, tedy na Ježíše? To jsou zcela zásadní otázky pro život každého křesťana a neměli bychom je nechat bez odpovědi…