Mk 6,30-34
Ježíš poslal své učedníky do okolí, aby si vyzkoušeli a zakusili to, co je bude čekat, až už jednoho dne s nimi nebude, tedy šířit jeho učení svými slovy a hlavně svými skutky. A oni se nyní vrací a schází se kolem Ježíše a vypravují mu své zážitky. Tímto přirozeným způsobem posilují svůj vztah k němu a tak prohlubují také své porozumění jeho a svému poslání. Toto posilování vztahu s Ježíšem je vlastně samotný základ naší víry. Naše víra by neměla být o znalostech - že něco vím o Bohu, ale o vztahu a zkušenostech - jaký mám vztah k Bohu, jaké mám zkušenosti s Bohem.
Je škoda, že něco podobného není součástí naší nedělní mše svaté. Na jejím konci jste všichni vysláni do světa slovy Jděte ve jménu Páně, abyste svým životem, svým chováním, svým příkladem šířili Ježíšovo učení v naší společnosti. Bylo by jistě užitečné, kdybychom pak mohli společně sdílet naše zážitky a zkušenosti z toho, jak se nám to ten týden dařilo nebo nedařilo, stejně jako to dělali apoštolové s Ježíšem. Věřím, že by to bylo oživením a povzbuzením naší víry, která je často taková neslaná nemastná, protože pořád opakujeme ty stejné fráze, místo abychom naši víru doopravdy žili. Je důležité mluvit o našich zkušenostech s Bohem. Nejhorší je, když nemáme o čem mluvit.
Ale i když to není součástí naší nedělní mše, to vůbec neznamená, že bychom to nemohli dělat sami. Spíše právě naopak je to něco, k čemu jsme zváni na konci každého dne, kdybychom měli zpytovat svědomí a uvědomit si, co se nám ten den povedlo a co ne, a proč. A nemusí to být pouze zpytování svědomí před spaním, ale můžeme si najít i během dne čas na Ježíše. Jak Ježíš vyzývá učedníky, aby s ním šli na opuštěné místo a odpočinuli si. Je to nutnost umět se zastavit, být s Ježíšem, trochu si s ním a u něj odpočinout - ne si odpočinout, abych se mohl zase honit dál jako blázen - ale odpočinout si, abych našel svůj vnitřní pokoj, klid srdce, abych našel sebe samého za všemi těmi maskami, které si někdy během života vytváříme.
A pro takovou chvíli duchovního spočinutí a odpočinutí s Ježíšem Vám všem doporučuji dnešní žalm 23, který tak citlivě a zároveň hluboce vyjadřuje právě vztah člověka a Boha. Duchovní autoři vysvětlují, že opakovanou četbou žalmů se učíme jazyk modlitby. Modlitby, která není drmolením naučených básniček, ale která vyjadřuje naše spojení lásky s Bohem.
Žalm 23
Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám, dává mi prodlévat na svěžích pastvinách, vodí mě k vodám, kde si mohu odpočinout. Občerstvuje mou duši.
Vede mě po správných cestách pro svoje jméno. I kdybych šel temnotou rokle, nezaleknu se zla, vždyť ty jsi se mnou. Tvůj kyj a tvá hůl, ty jsou má útěcha.
Prostíráš pro mě stůl před zraky mých nepřátel, hlavu mi mažeš olejem, má číše přetéká.
Štěstí a přízeň mě provázejí po všechny dny mého života, přebývat smím v Hospodinově domě na dlouhé, předlouhé časy.