Jan 6,41-51
Lidé milují jednoduchá řešení. Dnes jako v době Ježíšově. Lidé milují polovičaté krajnosti - zdají se jim být nekomplikované a bezpečné. Někdo by všechno chtěl mít jen a jen pozemské, o ničem jiném nechce uvažovat. Má dojem, že tomu, co je z jeho zahrady, pole nebo z jeho počítače, dobře rozumí, to je jeho svět a nic jiného už nechce vidět. Někdo jiný by zas chtěl mít všechno nadpřirozené, podivuhodné, nadzemské, jen a jen nebeské. Tím, co je na zemi a ze země pohrdá, anebo se toho bojí.
Jenže Ježíš Kristus nám neumožňuje ani jednu ani druhou krajnost. On je vtělený Bůh, on je plně Bůh a plně člověk, on přišel skutečně od Boha a skutečně na tuto zem, on stejně patří do Nejsvětější trojice jako skutečně patří do lidské rodiny. Je chléb, který sestoupil z nebe - a je tím, kdo se jakožto člověk pohybuje na zemi. Není jednoduché to pochopit - teď jako tehdy. Nedivme se jeho současníkům, že to těžko chápali. A nedivme se našim současníkům, že to taky těžko chápou. Ježíš říká: Každý, kdo slyšel Otce a u něho se učil, přichází ke mně. Ano, toto nelze obejít. Ježíše, vtěleného Syna Božího, nelze poznat jako věc mezi věcmi. Nelze ho prozkoumat tak, jako si třeba dáváme prozkoumat vodu ze studny, zda je pitná. O Ježíši se člověk musí naučit od Boha - v jeho Písmu, v jeho církvi, kde dnes čteme evangelium více než v minulosti. Teprve potom k němu může přijít, totiž teprve potom mu rozumí. Pokud to člověk neudělá, začne si nejspíš vymýšlet. Začne si dělat Ježíše podle svých představ.
Je snadné vymyslet si spasitele a spásu podle svého gusta. Je to ale neúčinné. Ježíš je ten, kdo dává život věčný. Tedy život Boží. Život, který si člověk sám "zkonstruovat" nemůže. Člověk po plném životě touží. Jde tedy o to, aby ho hledal tam, kde skutečně je, ne jen tam, kde si myslí, že by být mohl. Ježíš je nedostižný, jediný - a přece tak obyčejně vyhlížející. Kéž nás tato jednoduchost nemate. Ježíš přichází od Boha, je plně Boží, je jediný.
