Jan 6,60-69

V dnešním úryvku z evangelia jsme svědky krize, kterou prožívá každý učedník, který pochopí, co opravdu žádá Ježíš. Důvod krize je zklamání, protože to, co čekali, byly zázraky. Hledali někoho, kdo by jim usnadnil život. Mnozí ho totiž brali jako někoho, kdo udělá kouzlo s chleby a oni se zadarmo nají, anebo udělá kouzlo a oni budou uzdraveni, apod. 

Ježíš ale nechce obdivovatele svých zázraků, Ježíš hledá lidi, kteří ho budou následovat, kteří budou žít jeho učení ve svém každodenním životě. Je těžké přistoupit na to, že by měli být jako on, darovat svůj život. Ježíš ví, jak je těžké darovat svůj život. Ježíš není překvapen, že mnozí z jeho učedníků ho opouští. Opravdová víra totiž nepotřebuje důkazy. 

Tito učedníci nejsou zrádci, nejsou špatní, ale uvědomili si, že Mistr od nich žádá víc, než jsou schopni nebo ochotni udělat, a tak odchází. Ježíš nenaplňuje jejich očekávání. 

Jde o to důvěřovat jeho návrhu. Ještě dnes žije mnoho křesťanů v tomto omylu. Myslí si, že Ježíš je někdo, kdo jim pomáhá snadněji prožít tento pozemský pomíjivý život.

Je tedy třeba, abychom si uvědomili, že Ježíš se nám dává za pokrm různým způsobem: svou obětí, svou láskou, svým slovem a svým Tělem a Krví a že všechny tyto způsoby jsou jím zamýšlené - tedy žádný z nich není zbytečný! Církev to velmi jasně vyjadřuje tím, že například při mši mluví o dvou stolech, které věřícím nabízí a které mají být přijímány s největší úctou, totiž o stole slova a o stole chleba. Je-li dnes v některých farnostech zapotřebí místo nedělní mše slavit bohoslužbu slova, není to jen nouzový stav, ale je to také příležitost, ve které si uvědomujeme, jakou cenu mají ta slova života, hlásaná v církvi, kvůli kterým podle dnešního evangelia nechce Petr opustit Krista, i když v tu chvíli mnozí odcházejí. Ježíš je v Božím Písmu stejně přítomen jako v eucharistii, to je důležité si uvědomit. A tak Ježíšovu otázku: I vy chcete odejít? bychom tedy mohli vztáhnout na sebe. I vy chcete odejít, když věci nebudou tak, jak byste si sami přáli a jak jste byli zvyklí? I vy chcete odejít od slov života věčného, protože jim moc nerozumíte, skoro nic vám neříkají, připadají vám moc slabá, nebo vás dost citově nenaplňují?

Ježíš přišel hlásat Slovo. A tuto službu svěřil dál církvi. Kdo v ní Boží Slovo slyší, slyší Ježíše. Toho, kdo má slova věčného života. Slyší slovo plné života a síly, které sice nemá moc odstranit všechny podvodníky, hlupáky nebo surovce z našeho okolí, ale které má moc mnohem větší a důležitější: má moc změnit nitro každého z nás. Má moc nás v důvěře přivést k Otci a shromáždit nás u něho. Má moc překonat pro mne to nejnebezpečnější zlo ve světě, totiž zlo, které je ve mně samotném, v mém nitru. Vezmu toto slovo vážně? Budu na něm stavět? Přijmu ho opravdu ne jako náhradní, ale jako plnohodnotný pokrm? Na tom se projeví pravost a plnost mé víry a víry každého z nás!