Mk 9,30-37
Když Ježíš říkal svým učedníkům, že bude trpět, nemohli to, jak jsme slyšeli v evangeliu, pochopit. Oni si Mesiáše představovali jinak. Když jim říkal něco o tom, že třetího dne vstane z mrtvých, také to nemohli pochopit, vždyť něco takového nikdy neviděli a vlastně správně věděli to, co víme i my, že totiž smrtí pozemský život končí. Položme si ale otázku: Proč žil Ježíš? Jen proto, aby trpěl? To jistě ne. Evangelium svatého Jana říká: Bůh tak miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby žádný, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný. Ježíš nám především toto přišel říci, především o tomto přišel podat svědectví: o nekonečné, nesmírné a věrné Boží lásce k lidem. O tom, co už trochu věděli Židé z té dlouhé doby, kdy žili více či méně věrně smlouvu s Hospodinem. A na tomto svědectví Boží lásky k lidem, kterou sám plně uskutečňoval, trval i přes všechen odpor, se kterým se setkával. Na naplňování svého poslání setrvával i tehdy, když se rozhodli, že ho zabijí. Ježíš opravdu nepřišel především trpět a nás na cestu utrpení uvést, ale přišel především ukázat, že cílem člověka je Bůh. Přišel nás na cestu k Bohu přivést a nakonec nás k živému Bohu dovést. A protože jsme hříšníci, je tato cesta také cestou bolesti a protože Ježíš žil a působil mezi hříšníky, dostalo se mu bolesti a trápení v nejvyšší míře - zemřel jako nevinný na kříži. Za nás, z lásky k nám a z lásky k Bohu svému Otci. A ukázal nám, že se bolesti a smrti ani my nemusíme bát, pokud jsme přijali jeho cestu, protože on učinil právě trpkou cestu kříže královskou cestou, která vede k Bohu a nás touto cestou vysvobodil ze hříchů.
Bylo by opravdu hrubou nespravedlností, kdybychom tvrdili, že Bůh, ve kterého věříme, je milovník utrpení a bolesti, kterou lidem s radostí připravuje. Kdybychom tedy chtěli krátce přetlumočit jeho slovo učedníkům, že Syn člověka bude vydán do rukou lidí a že bude ukřižován, můžeme říci, že svým učedníkům sdělil: nebojte se. I když to vše dopadne po lidsku tak katastrofálně, Boží věc se nezkazí, vaše záchrana se uskuteční. Žádné utrpení, které člověk podstoupí a žádné zlo, které nás může na životní cestě potkat, není silnější, než Boží láska, ta je tak silná, že překoná i smrt, že znamená vzkříšení.
Když Ježíš říkal svým učedníkům, že bude trpět, zemře a třetího dne vstane z mrtvých, neříkal to proto, aby je strašil. Když my uvažujeme o své smrti, nemělo by to být pro nás zdrojem hrůzy, beznaděje nebo podnětem k hledání falešných nadějí. Jsme pozváni k následování: to zahrnuje i utrpení i smrt, ale to znamená také vzkříšení, jestliže se Krista nepustíme, jestliže vytrváme v životě jako ti, kdo byli Bohem přijati za vlastní.
