Blog - Kázání

Na první pohled a poslech se nám může zdát, že konečně v evangeliu slyšíme to, co slyšet chceme. Že totiž ten, kdo se měl na zemi dobře, se bude mít v nebi špatně a naopak. Tak by se to mnoha lidem líbilo, zejména ovšem těm, kdo si myslí, že se mají na zemi špatně. Jenže u tohoto zjištění moudrost, kterou nám evangelium zvěstuje, nekončí.

Pro Ježíše je správa majetku i peněz součástí duchovního života, a proto se těmto tématům věnoval i ve svých promluvách. 

Ježíš se s tímto podobenstvím obrací jen na své učedníky. Neočekává, že by se pohané změnili a nakládali s majetkem jinak, než podle tzv. zákonů trhu a zisku.

Lk 15,1-32

To dnešní podobenství o marnotratném synu je jedno z nejsilnějších a nejhlubších podobenství celé Bible. Mnohé z řady příběhů, které Ježíš vyprávěl, se točí kolem tématu zaujímajícího v jeho kázáních velký prostor - kolem tématu Boží velkorysosti a dobrotivosti. Ježíš přitom klade důraz nejen na to, že Bohu záleží na každém jednotlivci, ale i na tom, že si Boží podporou mohou být jisti mimo jiné právě ti, kdo morálně selhali a kdo v životě ztroskotali. Toto téma je v podstatě leitmotivem celé jeho zvěsti. Evidentně se k této myšlence opakovaně vracel právě proto, že vůbec nebyla samozřejmá.

Lk 14,25-33

Připomeňme si evangelium minulé neděle, kde byl Ježíš hostem na hostině u jednoho farizeje. Dnes ho vidíme opět na cestě do cíle jeho putování, kterým byl Jeruzalém.

A sledujeme, že ho doprovázely velké zástupy, a to se netýká jenom tohoto vyprávění z před dvou tisíc let, ale i dnešní doby, kdy Ježíše následují miliony lidí na celém světě, ale otázka na níž se snaží odpovědět dnešní úryvek z evangelia je - pochopili, co to znamená následovat Ježíše?

Lk 14,1.7-14

Americký psycholog Maslow formuloval v roce 1943 pyramidu lidských potřeb, v níž na druhém nejvyšším místě je potřeba uznání a úcty. Je tedy obecně platné, že každý člověk touží po ocenění druhými. Ježíš tuto skutečnost nezpochybňuje jako fakt, ale napadá její často podivnou formu, v níž je uznání vyžadováno jako samozřejmost, či dokonce jako bezohlednost k ostatním.

Lk 13,22-30

Člověk je od malička mnoha okolnostmi veden k tomu, aby se srovnával s druhými. A nejednoho rodiče, který požaduje něco od své ratolesti, přivádí z míry argument dítěte, že druzí to a to také nedělají, že jsou třeba ještě horší, že tedy... co po něm vlastně chce? I my jako dospělí můžeme dělat něco podobného ve vztahu k Bohu a ke křesťanství.

Lk 12,49-53

V dnešní promluvě mluví Ježíš o ohni. Je zajímavé, že obraz ohně najdeme v Bibli 378x. Najdeme ho tam tolikrát, protože ve většině případů je oheň jako projev Boha, je to symbol Boží přítomnosti.

Starší kázání najdete na starém webu našich farností zde