Úmysl mše svaté, neboli intence
Úmysl mše svaté, neboli intence
Začněme citací z Katechismu katolické církve, kde k tomuto tématu stojí:
Na který úmysl se mše svatá koná?
Mše svatá se koná:
1. abychom Boha náležitě ctili a chválili (oběť chvály);
2. abychom Bohu děkovali za všecka dobrodiní (oběť díků);
3. abychom usmířili spravedlnost Boží a dosáhli milosti pravé lítosti a kajícnosti, kromě toho i odpuštění trestů za hříchy (oběť smíření);
4. abychom sobě i jiným vyprosili všecko dobré pro tělo i pro duši (oběť prosebná).
K pochopení tématu úmysly na mše svaté musíme nejprve oprášit naše znalosti o modlitbě. Modlitba znamená rozhovor s Bohem. Předkládáme mu své starosti, děkujeme mu za vše dobré, co nám dává, a především mu nasloucháme. Snažíme se jen tak s ním být, dát výhradně jemu kousek svého času.
Pravá modlitba znamená předložit své starosti Pánu Bohu a u něj hledat sílu k jejich řešení. A především v tichosti naslouchat, jak své problémy máme řešit. Pravá modlitba neznamená, že se snažíme Pána Boha k něčemu přimět – třeba abychom byli bohatší nebo aby nám něco vyšlo. Byla by to magie, kdybychom předkládali Pánu Bohu své plány a mysleli si, že nějakými posty či hodinami strávenými odříkáním růženců dosáhneme svého.
Mše svatá je hlubokou formou modlitby. Je to modlitba ve společenství. V její první polovině nasloucháme Božímu slovu a v druhé polovině se pak sytíme eucharistickým chlebem. Tak jako modlitba znamená předkládat Pánu Bohu své prosby nebo díky, stejně to platí i pro mši svatou. Každý z nás můžeme donést své starosti i radosti na mši svatou. A když věřící nesou v průvodu obětní dary, můžeme všechno to, co jsme na mši svatou donesli, symbolicky Pánu Bohu položit k těmto obětním darům. Když pak v závěru mše svaté přijímáme eucharistický chléb, přijímáme v něm sílu nést své trable. Zároveň se v tu chvíli Ježíš s námi raduje z našich radostí, protože je s námi hluboce spojen.
V církvi se stalo zvykem, že každá mše svatá může být sloužena na konkrétní úmysl – ať už jako poděkování nebo prosba. Není to nic jiného než forma společné modlitby na určitý úmysl. U nás je zvykem tento úmysl číst jako poslední prosbu v přímluvách. Díky tomu, že si někdo zadá mši svatou na svůj úmysl, tak se pak často sejde i celá rodina v kostele a někdo z ní přináší obětní dary. A to je dobře, protože se takto rodina společně za něco modlí, navíc společně se všemi, kdo jsou přítomni na mši svaté a to je pak tak silná modlitba, které se nic jiného nevyrovná.
S mešním úmyslem je také spojeno mešní stipendium, což je příspěvek na různé potřeby kněze při jeho službě, v našich podmínkách je to hlavně na benzín a výdaje spojené s cestováním. Toto mešní stipendium má vyjadřovat sounáležitost věřících lidí s duchovenstvem. Narozdíl od jiných zemí, není jeho výše u nás pevně stanovena, ale obvykle bývá alespoň 250,- Kč.
A ještě je nutné dodat: Pán Bůh je daleko inteligentnější, než si myslíme. Není proto potřeba zadávat dlouhý úmysl a vyjmenovat všechny příbuzné, za které je mše svatá sloužena. Pán Bůh přece ví, zač jej prosíme. Stačí proto říci: Za tu a tu rodinu, nebo Za toho a toho zemřelého. A když si nepřejeme, aby se náš konkrétní úmysl četl, stačí jej zadat Na úmysl dárce. Mše svatá je tak sloužena na náš úmysl, o kterém víme jen my a Bůh.
Objednat úmysl mše svaté si můžete buď osobně v sakristii před či po mši svaté, anebo na tomto odkazu Rezervace intence online.